Tak i letošní druháci se dočkali svého dne D – své závěrečné lekce tanečních. Dnes ale nechci chválit naše mladé tanečníky, protože to se člověk ani nemusí vyjadřovat…Byli úžasní, kluci fešní, holky jako princezny. Na rozdíl od našich tanečních měli letošní druháci jiné učitele tance, pana Hilu vystřídali Foltýnovi. Na první pohled to jsou sympatičtí lidé, ale pan Foltýn hold nemá vlohy pro moderování jako náš stále nestárnoucí Oton Hila. Místo toho, aby publikum získal svým hlasem, tak měl spíše schopnost nás uspat. To mělo za následek, že mnoho z nás se raději odebralo do restaurace. Hlavním hřebem večera se tak stali „bodyguardi“ u vchodu, ale o nich až později. Ještě před 9.prosince, tedy dnem konání, se šířila fáma, že jakmile se vyprodají lístky za 120 Kč, nikoho už dovnitř nepustí. Ve třídě jsme to nechápali a ani jsme nevěřili. Tak jsem vytáhla mobil, v seznamu jsem vyhledala číslo na Trisii a Vojtíšek se hrdě ujal činu. Zavolal tam. Skutečně mu oznámili, že zbývá už jen 13 lístků, no ta jsme si hned jedenáct zamluvili. A teď konečně o oněch hlídačích. Vchod strážili dva svalnatí hošani a jeden starší pán, co vypadal jak gestapák…a to nepřeháním. Opravdu odmítali vpustit kohokoliv bez vstupenky. Mladí „strážci“ se dali uplatit, ale přesto to bylo těžké, stále totiž nad nimi dohlížel ten „starý“. Dva mí kamarádi měli to štěstí a dovnitř se dostali. To víte, šli ven za roh v doprovodu jednoho z hlídačů a za malou úplatu už v ruce drželi propustky dovnitř. Další měli prostě smůlu. Pro nikoho to jistě není překvapením, víte, jak to chodí. Když chce někdo odejít, dostane vrácenku a může odpochodovat. Napadlo nás, že není špatné vrácenky trošku zneužít. Většina rodičů totiž odešla. Tak jsem si prostě vrácenky od rodičů vzali a pak se na ni dostali dovnitř jiní. Mírně jsem nepochopila gesto jednoho pána, který šel za „gestapákem“ a ptal, zda to tak může udělat. A gestapák samozřejmě, že ne. No ale nám se podařilo dostat dovnitř tři šťastné lidičky. Měli jste vidět ten dav lidí, kteří stáli před vchodem kolem deváté hodiny. Divím se, že se dovnitř někdo nedostal násilím, protože v jednu chvíli se zdálo, že to tam zboří. Všichni hvízdali a křičeli: „My chceme dovnitř!!!“ Později nám bylo objasněno, proč se tak vedení Trisie zachovalo: prý se tam minulý týden někdo opravdu zřídit a oni si nepřejí, aby se situace opakovala. No ale oni přišli o peníze… Když už jsme u těch opilých. Určitě Vám nemusím jmenovat, kdo je asi nejznámějším chlapcem z vedlejší třídy, který nezná míru. Když Vám připomenu Chorvatsko a jeho tanec u tyče, určitě už nemusím jmenovat. Divili byste se, ale tentokrát se role obrátili, Richie nebyl ten, kdo se opil, ale ten, kdo starostlivě pečoval o jiného společensky unaveného… No takové už to na podobných akcích bývá..
Autor: Jana Helisová
Webmaster: Wjenceslaw © 2007 | webhosting: broskev.cz