Naše první prodloužená
Ještě teď mám v živé paměti ten zvlášní pocit očekávání. 7. září jsme 2. A, 2. B a Sexta A zahájili kurz taneční a společenské výchovy. Všichni jsme byli ze začátku nervozní. Říkali jsme si, co tady vlasně děláme? Ale teď bychom taneční za nic nevyměnili. Je to takové oživení jinak šedivého školního roku.
Prvních šest lekcí, během kterých nás pan Hila se svou kolegyní vítal větou: „Doufám, že se nezabijete“, uteklo tak rychle a už máme za sebou i pulkolonu. Atmosféru, která včera v Kultůrním domě Trisia v Třinci vládla, nic nenahradí. Posadili jsme se do předsálí, pan Hila nás přivítal. Marně se nás snažil uklidnit. Nervy pracovaly…Krátká promenáda a začalo se.
První kroky byly trochu nejisté, ale později…některým to tak šlo. Náš výkon sklidnil velký úspěch, ale mnohem větší zájem vzbudily taneční hry. Tančit okolo židlí polku a přitom si neublížit bylo velkým problémem. To se dějí věci, když chce někdo vyhrát. Tanečník v hnědém saku by mohl vyprávět. Nejtěžší, a to doslova, bylo nést svou tanečnici v náručí a s ní tančit polku, valčík…Nakonec i my jsme si mohli odpočinout díky malým tanečním párům z Elánu. Něco po sedmé skončila oficiální část a teď už nás čekala jen skvělá zábava. Hrálo se všechno a téměř nikdo nezůstal sedět. Prostě kdo tam nebyl, nepochopí…
Autor: Jana Helisová
Webmaster: Wjenceslaw © 2007 | webhosting: broskev.cz